Slovo Landsknecht se poprvé objevuje v němčině kolem roku 1470. Říká se že bylo raženo Peterem von Hagenbachem, který zaznamenává, že postavil takovéto jednotky pro službu Karlu Smělému z Burgundska. V překladu znamená slovo Landsknecht ,,zemský sluha“, ale velice brzy se v roce 1500 slovo změnilo na lanzknecht, lanz znamená píka. Píka byla jedna z hlavních zbraní lanzknechtského pěšáka, dále krátký meč katzbalger, obouruční meč, arkebuza. Avšak v současnosti se slovo landsknecht spojuje především s typem německého žoldnéře. V této době docházelo k velkým změnám, jak na bojišti, tak i v kultuře.Rytířské těžké jezdectvo začalo být k ničemu, jelikož proti dobře postaveným pikenérům v sevřeném šiku, či palným zbraním neměl jezdec žádnou šanci. Také došlo k přechodu mezi gótikou a renesancí ve větší části Evropy. Této chvíle využili landsknechti ,,páni války“ jak se jim občas říkalo. Úspěchy z těchto na začátku špatně organizovaných žoldnéřů, plynuly především snahou vyrovnat se vojenskému systému Švýcarské konfederace.
Zbraně: Zpočátku byla hlavní zbraní landsknechtů samozřejmě píka. Velice dlouhé ratiště( kolem 420-540cm) a masivní hrot dlouhý 25,4cm. Druhořadou zbraní byla halapartna, což byla zbraň používána především poddůstojníky. Pro různé druhy boje existovaly dva hlavní typy mečů. První, menší bodný meč ,,římského“ typu byl znám jako Katzbalger, neboli valchovadlo. Krátká kovová záštita ve tvaru S, čepel dlouhá asi 70cm. Slovo katzbalger vzniklo buďto od pochvy z kočičí kůže, ve které se meč někdy nosil, nebo od významu ,,kočkovat se" . Druhý byl velký bitevní obouruční meč. Dlouhý asi 168cm, rukojeť byla zpevněna zakřivenou záštitou a na každé straně záštitným prstencem. Háky v základně čepele sloužili jako druhotná záštita na odrážení úderů. Další velice důležitá zbraň byla arkebuza. Ruční palná zbraň, opatřená doutnákovým zámkem. Arkebuza měla dostřel téměř 370m, ale byla velice nepřesná, a déšť často vyřadil zbraň z provozu.
Oblečení: Landsknechti nosili velice pestré oblečení, na důkaz své nadřazenosti. Barevný baret, či klobouk s pestrými barvami, a peřím, koženou prostřihanou kazajku, a široké kalhoty, které často také byly prostřihané a barevně oddělené. U landsknechtů se dbalo především na nepřesnost a nestejnobarevnost.
